OBÉZNÍCH STÁLE PŘIBÝVÁ, LIDÉ SI NEUVĚDOMUJÍ VŠECHNA ZDRAVOTNÍ RIZIKA

O obezitě se v posledních letech mluví jako o novodobé epidemii. U příležitosti Evropského dne obezity se na tuto pandemii obezity znova upozorňuje.

Doba, kdy jsme měli za to, že tento problém se české populace netýká, je dávno pryč. V Evropě patříme k těm nejobéznějším, a to včetně dětí. Podle průzkumů je u nás přes 70 % mužů, kteří mají nadváhu a z nich 27 % trpí obezitou. A jejich počty na rozdíl od žen, stále narůstají. Mezi ženami se s tímto problémem potýká 57 %.

„Obezitu řeší především ženy, protože ty k lékaři dožene estetická otázka. Chtějí být štíhlé a krásné. U mužů jde estetika trochu stranou, do ordinace přijdou většinou až když nezvládají svoje fyzické aktivity. Také je vystraší, když jim lékař řekne, že mají cukrovku nebo vysokou hladinu cholesterolu. Takže jde o kombinaci fyzického a zdravotního stavu,“ vysvětluje obezitoložka Dita Pichlerová.

Alarmující je, že 40 % dospělých se pravidelně nevěnuje žádné sportovní ani rekreační pohybové aktivitě, a hrozí jim tak větší riziko obezity. 21,4 % české populace si každý den dopřeje ovoce, z toho ale jen 12 % mužů, což je další rizikový faktor. Sport a fitness je naopak bližší mužům. Touto aktivitou tráví průměrně 3,6 hodiny týdně, zatímco ženy jen 3,2 hodiny.

Praktický lékař by měl být prvním odborníkem, se kterým má člověk nadváhu nebo obezitu řešit v případě, že se mu ji nedaří zvládnout snížením kalorického příjmu a zvýšením pohybové aktivity. „Po konzultaci může lékař pacienta odeslat například do obezitologické ordinace. Dnes má ale i možnosti, jak pacienta podpořit přímo, například předepsáním léků, tedy nejenom doporučením diety a pohybu,“ upozorňuje praktický lékař Ivo Procházka, který se léčbou obezity zabývá.

Tendence ke vzniku obezity, a tedy k zvýšenému množství tukových zásob je částečně podmíněna geneticky. Závisí ale i na vnějším prostředí – tedy životním stylu. „Celkovou situaci dotváří naše stravovací návyky. Důležitý je vliv rodiny, protože obliba určitých jídel se vytváří již v dětství. Boj s chutěmi a touhou po jídle bývá sice celoživotní, ale je pravdou, že návyky se dají po určité době upravit do rozumné normy a oblíbená jídla si pak dopřát jen občas,“ dodává doktor Procházka.

Bez omezení kalorií a bez pohybu člověk nezhubne. Pokud se nedaří zvládat chutě a hlad, existují léky, které pomohou pacientovi zhubnout. „Vždy je důležitá motivace, pacient musí chtít, “ upozorňuje obezitoložka Dita Pichlerová, která spolupracuje i s projektem Nebudu obézní, který na obezitu a rizika s ní spojené upozorňuje.

V současné době mají lékaři takové možnosti, jak léčit obezitu, které dříve neměli. Člověk si ale musí připustit, že má problém a opravdu potřebuje zhubnout. Diety obvykle rychle selhávají, a tak volba správného lékaře zvyšuje šanci na úspěch.

Tělo si chce přirozeně zachovat určitou hmotnost, a to tu nejvyšší, které člověk v minulosti dosáhl. Proto jsou lidé více hladoví, když se snaží zhubnout. „Mozek vyvolává hlad a chutě, které se zdají být jako nezvladatelné. Tělo dává najevo, že se chce vrátit na nastavenou hmotnost a mozek baží po endorfinech, které se vyplavují při konzumaci jídla, které nám chutná,“ dodala obezitoložka Dita Pichlerová s tím, že člověk nemůže zhubnout přes noc. Jde o dlouhodobý proces, který je při vlastním hubnutí a vyvarování se jojo efektu, velmi důležitý.

Obézním, kterým se nedaří omezit kalorický příjem, protože bojují s chutěmi na jídlo nebo hladem, pomohou léky, které zvyšují úspěšnost v hubnutí až čtyřnásobně. Obezita se totiž stává v jisté fázi onemocněním, které nelze léčit pouze režimovými opatřeními a vůlí.

Do hry vstupují biochemické procesy, které jsou autonomní, tj. nezávislé na našem vědomí a vůli. Ty nám brání v hubnutí. Určité léky, tzv. antiobezitika, dokáží tyto procesy „zvrátit“ a skutečně zhubnout. Hubnutí je vždy dlouhodobý proces, již 5 % snížení hmotnosti je úspěch a má pozitivní vliv na zdravotní stav. Pokud se lidem nedaří zhubnout, měli by kontaktovat svého lékaře, který jim může pomoci a předepsat léky.

(ab)