Huť Liberty Ostrava prodlouží provoz s omezenou výrobou i na další období, protože stále trvají okolnosti, kvůli nimž v červenci oznámila dočasné snížení výroby oceli o 20 %.
„Ceny oceli napříč evropskými trhy jsou velmi nestabilní, a vše ještě zhoršuje politická nejistota, vysoké ceny surovin a značné množství neférových dovozů oceli ze zemí mimo EU za ceny, které nejsou ovlivněny uhlíkovou daní ani jinými ekologickými poplatky. To tlačí ceny oceli pod náklady evropských výrobců, což je situace, kterou jsme naposledy zaznamenali v době krize v roce 2008. Dosud nebyly nastaveny stejné podmínky pro všechny, kteří na evropském trhu prodávají ocel, proto musíme prodloužit provoz s omezenou výrobou i na další období,“ řekl Ashok Patil, generální ředitel Liberty Ostrava.
Protože zaměstnanci již z důvodu dosavadní snížené výroby vyčerpali převážnou část nároku na roční dovolenou, bude muset společnost uplatnit ustanovení zákoníku práce o překážkách na straně zaměstnavatele (§209 ZP) a část zaměstnanců finální výroby bude po dobu čerpání dalšího volna pobírat sníženou mzdu. V době snížené výroby budou intenzívně probíhat opravy válcovacích tratí.
„Situaci na trhu pozorně sledujeme a budeme připraveni opět zvýšit výrobu na běžnou úroveň, jakmile to okolnosti umožní,“dodal Patil.
Fakta o vývoji trhu s ocelí:
1. Import oceli do EU se neustále zvyšuje. Deficit obchodní bilance s ocelí se meziročně zvýšil z 9,9 Mt (2017) na 16,9 Mt (2018). Přitom ještě v roce 2015 byla obchodní bilance vyrovnaná. Celkový dovoz oceli vzrostl meziročně o 13 % na 39,2 mil. tun což představuje plnou roční produkci 15 velkých hutních podniků (velikostí podobných českým integrovaným hutím). K 1.7. 2019 navýšila EU kvóty pro dovoz oceli o dalších 5 % navzdory již tak složité situaci na trhu a oslabujícím ekonomikám EU.
2. Celková spotřeba oceli v EU v roce 2018 činila 164 Mt, takže importovaná ocel má již téměř čtvrtinový tržní podíl – každá čtvrtá tuna spotřebovaná v Evropě je vyrobena bez nutnosti dodržování ekologických limitů a kontroly produkce CO2, tudíž s podstatně nižšími náklady a vyšším zatížením životního prostředí.
3. 65 % celkového importu do Evropské unie pochází z pouhých 5 zemí, a to z Turecka, Ruska, Jižní Koreje, Indie a Číny. Absolutně nejvíce importované oceli pochází z Turecka, přičemž tento import se zvýšil z 1,5 mil. tun v roce 2009 na 6,2 Mt v roce 2018, tedy čtyřnásobně za 10 let.
4. Za poslední rok a půl stoupla cena emisních povolenek o více než 260 %. Výrobci z třetích zemích, kteří dovážejí ocel do EU, nemusí dodržovat žádné emisní limity, ani nejsou součástí žádných programů na snižování produkce CO2.
(ab) Zdroj: Liberty Ostrava
