MEZINÁRODNÍ FESTIVAL SOUZNĚNÍ SBLIŽUJE A TĚŠÍ, MÍNÍ JEHO ŠÉF ZDENĚK TOFEL

Šéf festivalu Zdeněk Tofel je nejenom respektovaný folklorista, znalec etnické hudby, ale i hudební redaktor, fanoušek legendárních Beatles a muzikant.

Vícežánrový mezinárodní festival Souznění, který letos už po třiadvacáté navodí adventní atmosféru hned na několika místech Moravskoslezského kraje, je prestižní akcí.

Je přidruženým členem mezinárodní organizace CIOFF. Šéf festivalu Zdeněk Tofel je nejenom respektovaný folklorista, znalec etnické hudby, ale i hudební redaktor, fanoušek legendárních Beatles a muzikant.

Festival Souznění byl v roce 2020 jedním z mála, který se i přes všechny překážky uskutečnil. Letos, kdy má být ve dnech 8. – 12. 12. už 23. ročník Souznění, to zase vypadá, že vás jako ředitele i dramaturga festivalového dění čeká nejedna překvapivá situace. Jste po loňsku připravenější, obrněný?

 
Chtěl bych zdůraznit, že festival připravuje řadu měsíců dopředu skvělý tým pracovitých a erudovaných lidí – všem patří už teď velké díky! Loni byl start příprav hned v lednu, pak se ale objevila koronavirová vlna, která začala komplikovat jednání s umělci i partnery a sponzory festivalu. Když už jsme doufali, že se vracíme do normálu, přišla další vlna a my jsme každý den, každou hodinu zvažovali, co budeme dělat. Bylo nesmírně složité za pochodu rozhodovat, v jaké podobě festival uskutečníme, nebo naopak neuskutečníme.

Nakonec jsme co se dalo odvysílali on-line, byli jsme na dvou kanálech YouTube, na vlnách Českého rozhlasu, na sociálních sítích. Letos jsme určitě o všechny loňské zkušenosti bohatší, zocelenější a festival zase bude! Loňský rok navíc přinesl i něco dobrého, a to je nová spolupráce s obcí Hukvaldy, kam i letos zase zamíříme. Tradičně jsme v Ostravě, Frýdku-Místku a po roce opět v Kunčicích pod Ondřejníkem a v Kozlovicích.

Chystáte se znovu i na alternativu takříkajíc „po síti“?

 
Obsah festivalu, tedy pozvané umělce a jejich zařazení do programových bloků, tak jako tak zachováme. Stejně jako loni to zvládneme i po sítích, ale zdůrazňuji, stokrát raději budeme, pokud všechno pojede naživo, s lidmi na koncertech, v sálech, v kostelích i na žánrovém jarmarku.

Program loňského ročníku festivalu Souznění otevíral koncert Davida Kollera. l Archiv: Festival Souznění

Naše kultura přece nesmí zmizet v propadlišti dějin. Místa konání a umělce si můžete najít na našem webu souznění-festival.cz nebo sledovat náš facebookový profil a instargram. Tam budeme avizovat všechny případné změny. Doufejme ale, že opravdu nebudou zapotřebí. Přál bych to nám všem, nejen festivalu a jeho účinkujícím.

 

Festival Souznění spolupořádají i členové souboru Valašský vojvoda, který funguje úctyhodných 51 let. Co vás osobně do souboru přivedlo?

Valašský vojvoda je fenomén a hodně dobrý kolektiv šikovných lidí. Svou činností a činorodostí soubor překračuje nejenom hranice rodné obce, kraje, ale i ČR. Do Vojvody mě přivedla, jako i k hudbě a houslím, moje maminka, v počátcích i dědeček. Musíte mít vpravdě dobrou rodinu – rodiče, kteří vás milují, podporují, a pak vše funguje, jak má! Lepší recept neznám. A pak už je vše o talentu a hlavně píli a pracovitosti, možná i o troše štěstí.

Proč je pro vás folklor zajímavý a důležitý?

Mám ověřeno, že naše nejlepší lidové tradice, ale i tradice každého národa, jsou jediným a pravdivým odkazem generací, zdrojem inspirace, upomínkou na historické kořeny, z nichž vyšli i nejlepší skladatelé, spisovatelé, vědci, malíři, myslitelé a umělci vůbec… Je naší povinností nenechat tradice zaniknout.

Musíme pracovat na jejich rozvíjení i šíření napříč celou populací i v běhu dnešní hektické doby. Je také zajímavé, že v porovnání s dalšími žánry – rockem, jazzem, popem, které stále pečlivě sleduji, vyznívá v současnosti žánr etnické hudby, folkloru či world music u řady posluchačů napříč všemi věkovými skupinami, a to i v mezinárodním měřítku, velice výrazně a pozitivně.

Pokud vím, tak jste s Valašským vojvodou účinkoval třeba v Japonsku, Jordánsku, Arménii, Peru, Kostarice…, ale i v Jižní Koreji. Jaké to bylo?

 
Tak v Japonsku jsme reprezentovali ČR na světové výstavě EXPO 2005 a k tomu uskutečnili samostatné turné po největších městech včetně Tokia. Tohle by bylo na delší a zajímavé povídání.

Arménie v roce 2013 byla jednoduše milá a úžasná zároveň, skromný festival, ale nádherní
lidé, skvělá atmosféra, bohaté tradice těžce zkoušené země, která jako první stát na světě přijala křesťanství, prožívající stále nelehké časy. Rok 2009 a Jordánsko – hlavní město Ammán, bájná hora Nebo, hrad Ajun, známé skalní město Petra a koncerty u Rudého
moře…Jednoduše zážitek.

Úspěšná byla cesta do Jižní Koreji na Cheonan World Dance Festivalu Korea 2015. Tady nás fascinoval všudypřítomný technický i společenský rozvoj. Naproti tomu Korejci pečují o své
tradice v podobě řady muzeí na způsob našich skanzenů a jejich taneční folklor se blíží uměleckému baletu.

V Koreji jste nejen vystupovali, ale i soutěžili, ne?

Vystoupili jsme například v průvodu dlouhém několik kilometrů olemovaném tisící diváky. A soutěžní koncert s přenosem na obrovské led obrazovky sledovalo v obrovském amfiteátru s úžasnou atmosféru asi 12 000 diváků. Zde jsme se „probojovali“ do TOP 10, při konkurenci 16 zahraničních souborů a asi 170 korejských, a získali cenu mezinárodní
odborné poroty za přesvědčivé provedení autentického folkloru.

V jihoamerickém Peru šlo taky o soutěžní festival?

Do Peru jsme byli pozváni na festival v roce 2017, strávili tam více než 20 dnů, mimo jiné vystoupili v nádherném divadle i na naší ambasádě v Limě. Peru byl úžasný zážitek, viděli
jsme mnoho krás tamní přírody, jeli jsme přes Nascu, horské vrcholy And (až 4800 metrů n. m.), dál do Cusco (bývalé centrum Incké říše, historické hlavní město Peru), až k pralesům, k jezeru Titicaca – z části už v Bolívii. A samozřejmě ke kultovnímu Machu Picchu.

K tomu slyšíte nejlepší hudbu a zpěvy v tradičním prostředí, vidíte kondory v Andách a ochutnáte zdejší gastronomii – to jsou zážitky na celý život. Pak jsme ještě byli v Kostarice,
zemi milující fotbal. To bylo v roce 2019. Skvělou festivalovou atmosféru, milou péči o náš soubor a pěkná vystoupení nám tam okořenila například možnost shlédnout velkou kávovou plantáž, samozřejmě s ochutnávkou nejlepší kávy.

Zpět k letošnímu mezinárodnímu festivalu Souznění. Na co se mohou těšit diváci a posluchači? A na co se nejvíce těšíte přímo vy sám?

Já se těším opravdu na všechny. Pojímáme festival už 23 let vícežánrově, aby si v něm každý našel něco svého. Souznění pro nás znamená i to, že si rozumíme v odlišnosti,
v možnosti mít rád jiný typ hudby, jiné interprety nebo jinou kulturu, ale všichni si společně chceme zažít a užít předvánoční adventní zastavení.

Jsme velice rádi, že festivalové dění otevíráme ve středu 8. 12. koncertem Szidi Tobias and Band, zpěvačkou s grácií Hany Hegerové, hvězdy uměleckých projektů Petra Hapky a Michala Horáčka.

Ve čtvrtek 9. 12. přivítáme jedinečné Solamente naturali s přepěkným svátečním programem, pak v pátek 10. 12. v našem kraji ještě nedoceněný folkový Marien z Pardubic. Na své si přijdou v sobotu 11. 12. milovníci adventních tradic – například s Javořinou, Formany, Konopjanem, Gajdošskou l’udovou hudbou ze Slovenska, sborem Cantamus, Valáškem či Valašským vojvodou, i příznivci folkové legendy Žalman a spol.

Tu správnou tečku festivalu Souznění obstará v neděli 12. 12. náš jediný profesionální Vojenský umělecký soubor Ondráš z Brna se zbrusu novým projektem Cesta světla. Co více
si přát? Především živá vystoupení umělců rozmanitých žánrů, jak je nabízí dramaturgie Souznění.

(nm)