Kalendárium města Ostravy na 25. týden od 19. do 25. června

Kalendárium historických událostí města Ostravy od 19. do 25. června.

19. 6. 1574

Některé historické práce uvádí, že v noci z 19. na 20. června 1574 měl projet Moravskou Ostravou polský král Jindřich z Valois na svém útěku z Polska. Zde byl teprve 21. února téhož roku korunován, v květnu ho však zastihla zpráva o smrti jeho bratra, francouzského krále Karla IX. Protože mu Polsko k srdci nepřirostlo a francouzský trůn byl mnohem významnější, rozhodl se Jindřich pro útěk do Francie přes rakouskou Vídeň. Jeho cesta probíhala v naprostém utajení, proto ani samotný, patrně velmi kvapný průjezd městem Moravskou Ostravou nelze bohužel nijak písemně doložit. Protože však důležitá obchodní cesta z Vídně do Krakova vedla tehdy stále ještě přes Moravskou Ostravu, a jakákoli jiná trasa by byla podstatně pomalejší, je téměř jisté, že pozdější francouzský král Jindřich III. z Valois v červnu 1574 Ostravu skutečně krátce navštívil.

23. 6. 1934

V sobotu 23. června 1934 byl zorganizován noční cvičný nálet na Ostravu, který měl prověřit možnosti protivzdušné obrany města. Již kolem sedmé hodiny večerní byly pozavírány prakticky všechny obchody, hasiči a policie poté společně vyklízeli ulice a po setmění kontrolovali řádné zatemnění v oknech, reflektory nepočetných aut byly opatřovány modrými stínítky. O půl desáté se rozezněly sirény a následně ve třech vlnách proběhl cvičný nálet, jemuž čelily světlomety a protiletadlové dělostřelectvo (samozřejmě také cvičnou municí), rozmístěné v ostravských čtvrtích. Přestože obyvatelstvo bylo nabádáno, aby zůstalo v úkrytu jako při skutečném náletu, davy zvědavců v ulicích i na střechách domů se zájmem sledovaly dosud nevídanou podívanou. Cvičení bylo nicméně vyhodnoceno jako úspěšné; nikdo ještě netušil, že o deset let později bude město postiženo náletem skutečným, jemuž padnou za oběť stovky lidských životů.

25. 6. 1894

Dne 25. června 1894 nečekaně navštívil Ostravu přední český politik a vůdce staročeské strany, tehdy již pětasedmdesátiletý František Ladislav Rieger, na zpáteční cestě z krajinské výstavy ve Lvově. Z nádraží, kde byl přivítán místními představiteli českého národního hnutí v čele s JUDr. Edmundem Palkovským, zamířil na prohlídku čerstvě otevřeného Národního domu (dnes Divadlo Jiřího Myrona na ulici Českých legií), o jehož stavbě se velmi pochvalně vyjádřil. Poté vyjel na prohlídku tehdy již silně germanizovaných Vítkovic, ale přál si „viděti zejména Zábřeh, uznávaje statečnost tamějšího občanstva, jež samostatnost obce proti hrabivým Vítkovicím uhájilo a nyní při volbách zase zvítězilo“. Téhož dne na slavnostní večeři v Národním domě poděkoval Rieger za vřele přijetí a popřál místním Čechům, „by v práci národní vytrvali a dům národní drželi jako hradbu tvrdou, nerozbornou na rozhraní jazykovém“. Narážel tím snad i na skutečnost, že přes usilovnou snahu se tu Čechům nedařilo proniknout ani do obecního výboru, který byl kompletně německý, a také množství obyvatelstva, hlásícího se v Moravské Ostravě k německé obcovací řeči, se neustále zvětšovalo. Tento nepříznivý trend se podařilo ale zvrátit až po roce 1918.

Zpracoval: Archiv města Ostravy

(ab)