Ostravské publikum má poprvé možnost zažít Prokofjevovu „gamblerskou“ operu HRÁČ. Předběhla svou dobu. Její hudba je vzrušivá a rytmicky elektrizující.
Dokonale umocňuje prudký dějový spád. Libreto vytvořil sám Sergej Prokofjev (1891–1953) podle Dostojevského stejnojmenného románu. Režisér Jiří Nekvasil slibuje „silný, inspirativní a vzrušující divácký zážitek“. Hudebního nastudování se zhostil Marek Šedivý.
Fjodor Michajlovič Dostojevskij při psaní románu zúročil své vlastní gamblerství – hrál především v německých kasinech a děj románu umístil do fiktivního Rulettenburgu (předobrazem byl mj. německý Wiesbaden).
Ústřední postavou je Alexej, vychovatel v rodině starého generála, beznadějně až sebedestruktivně zamilovaný do generálovy nevlastní dcery Poliny. Jenže ta si s ním pohrává. Přitahuje ho svou tajemností, hrdostí a chladnou krásou, ale dává mu nejasné signály – chvíli je k němu důvěrná, jindy odtažitá. Sama je ale vnitřně rozervaná, závislá na okolnostech (hlavně finančních a rodinných), citově nevyrovnaná. Alexeje přiměje, aby hrál a zkusil vyhrát peníze na splacení jejích dluhů.
Vrchol opery přichází ve scéně u rulety, kde se hazard změní v obraz slepé vášně a ničivé moci náhody. Dostojevskij sepsal dramatické dílo během 26 dnů, aby splatil své vlastní dluhy z hazardu, a nepsal „o hráčích“, ale vlastně o sobě. Prokofjevova opera se spíše soustředí na psychologii postav a na rozdíl od předlohy nemá příběh jasný konec. Alexej, opuštěný Polinou, zůstává osamocen s hromadou peněz, kterou toho večera vyhrál v kasinu…
Sloh románu je hbitý a hbitá a velmi dynamická je i Prokofjevova hudba. Živelně postupuje vpřed, vyniká rychlými střihy nálad, ostrými disonancemi a nepřetržitým orchestrálním napětím. Oproti předloze Sergej Prokofjev více zvýraznil komediální, milostné i existenciální prvky a ostravští inscenátoři se drží expresivního, mírně groteskního a horečnatého stylu vyprávění. Jiří Nekvasil je přesvědčen, že diváky opera osloví v první řadě právě hudbou.
„Hráč, to je pro mne fascinující příval velmi originální, nervní hudby, plné mladického elánu a zdravého skladatelského sebevědomí. Opera tím doslova přetéká. Prokofjevův hudební jazyk je svěží a invenční, skladatel dokáže vyprávět a komentovat příběh s ironickým odstupem, ale umí také vyjádřit velké emoce,“ říká režisér a pokračuje: „Vyprávět příběh opery současnými prostředky pro mne neznamená jenom přesunout děj do současnosti a využívat současných reálií a rekvizit, ale vytvořit originální divadelní vyprávění, které dá prostor příběhům minulosti hovořit k našim aktuálním životům a zkušenostem. Diváci se mohou těšit na velké ansámblové divadlo!“
V hlavních rolích se představí Luciano Mastro / Alexander Kravets (Alexej), Anna Nitrová / Zuzana Revai (Polina). Dále účinkují Jozef Benci / Martin Gurbaľ (Generál), Lucie Hájková / Stanislava Jirků (Bábinka), Raman Hasymau / Josef Moravec (Markýz) a další.
Scénu vytvořily dílny NDM podle návrhu Daniela Dvořáka a opět s maximálním využitím nových možností rekonstruovaných tahů v Divadle Antonína Dvořáka! Na scéně se objeví mj. originální podoba výtahů – páternoster.
Kostýmy Sylva Zimula Hanáková a Luděk Kellner. Pohybová spolupráce Michaela Dzurovčínová. Sbormistr Jurij Galatenko. Dramaturg Juraj Bajús.
Tomáš Trnka @ Ostravský Magazín
