Areál ostravské zoologické zahrady a botanického parku se zdánlivě ponořil do zimního spánku, ale pozorný návštěvník procházející se mezi výběhy a po botanických stezkách jistě zjistí, že některé rostliny rostou a dokonce kvetou i v tuto roční dobu.
Na záhonech podél Cest vody a Cesty stínu rostou nízké byliny, které jsou známy tím, že jejich květy můžeme vidět i v době kdy leží sníh a panuje tuhý mráz. Nazývají se čemeřice a jejich vědecké pojmenování Helleborus pochází z řeckého helle boros. Existuje 20 druhů těchto zajímavých a časně kvetoucích trvalek z čeledi pryskyřníkovitých a také mnoho prošlechtěných kultivarů. S výjimkou dvou druhů jsou původním domovem všech čemeřic Alpy a východní Evropa, postupně se ale rozšířily po celém kontinentu. Vysazují se samostatně nebo do záhonů a skalek s jinými rostlinami nízkého vzrůstu. Nejlépe se jim daří v humózních a propustných půdách a nevadí jim krátkodobé sucho. Rostou pomalu a vykvétají během zimy nebo časného jara až čtvrtým rokem po vysemenění. Jejich krásné a velké květy s pravidelně uspořádanými kališními lístky a výraznými střapatými středy pestíků zdobí už po staletí nejen zámecké zahrady a parky, ale i venkovské zahrádky.
V minulosti se pěstovala i k jiným účelům než okrasným. Bylinkářky, často označované jako čarodějnice, ji používaly na výrobu různých lektvarů a mastí nejen pro lidi, ale také pro dobytek. Vyháněli se jimi z těla paraziti, likvidovaly se vši a léčil svrab. Proto se jí také přezdívalo „květina čarodějnic“. Dnes se čemeřice jako léčivka nepoužívá. Je známo, že celá rostlina, zejména pak semena a oddenek obsahují velice nebezpečné pomalu vstřebatelné jedy.
(nm) foto: Monika Vlčková
