Unikátní soubor 183 dřevořezů Heleny Salichové, který svou vizuální energií překračuje hranice tradiční grafiky, vystavuje ode dneška Galerie Gong v ostravských Dolních Vítkovicích.
Expozice nazvaná Tvary skryté ve dřevě představuje jedinečnou část tvorby významné slezské umělkyně. Vznikla u příležitosti 130. výročí narození a 50. výročí úmrtí autorky, navazuje na události probíhající v rámci „Roku Heleny Salichové“ a symbolicky tento rok uzavírá.
Cyklus Tvary skryté ve dřevě, který Helena Salichová vytvářela od roku 1961 do konce svého života, patří k nejpřekvapivějším polohám její tvorby. Autorka spojovaná s folklorními motivy a regionální malbou zde vstupuje do roviny abstrakce, v níž hlavní roli hraje struktura, rytmus linie a organický tvar dřeva. Salichová nevnímá dřevo jako nosič, ale jako aktivního spoluautora svých děl, nechává vystoupit jeho kresbu, suky, póry a drobnými zásahy rydlem nebo nožem odhaluje příběhy ve dřevě ukryté.
Ačkoli Salichová tvořila mimo hlavní centra avantgardy, její cyklus se protíná s klíčovými formálními a myšlenkovými proudy, které definovaly česko-slovenské umění šedesátých let. Toto období bylo charakterizováno intenzivním hledáním autonomie formy, osvobozením se od ideologických norem a směřováním k experimentální práci s médiem.
Vystavený cyklus Tvary skryté ve dřevě je doplněn díly velkých uměleckých jmen: Karla Malicha, Stanislava Kolíbala, Václava Boštíka, Jiřího Balcara a Marca Chagalla, což umožňuje nově číst dílo Heleny Salichové jako součást nejen české abstraktní tvorby.
S Karlem Malichem Salichovou spojuje vizualizace skrytého. Stejně jako Salichová nechává vystoupit energii dřeva, Malich vizualizuje neviditelné síly v prostoru.
U Stanislava Kolíbala je pomyslnou spojnicí nejen rodné Slezsko, ale i námět ženské figury a v roce 1963 pak přechod k abstraktní geometrické formě.
Václav Boštík sice sleduje vnitřní svět, zatímco Salichová ten vnější (tedy materiál), oba ale dosahují formální redukce s duchovním podtextem.
Práce Jiřího Balcara na pomezí expresivní grafiky a znakovosti klade důraz na rytmickou sílu a vizuální zkratku, čímž se stává ideálním partnerem k Salichové cyklu, který rovněž zkoumá čistou, rytmem řízenou kresbu.
Marc Chagall nám pomáhá chápat dílo Heleny Salichové v kontextu světového umění. Jeho lyrická, symbolická a snová malba čerpá z židovských tradic a mytologie. Tvorba Salichové vyrůstá z folkloru Slezska. Chagall dokazuje, že cesta k abstrakci není nutně odklonem od reality, ale naopak jejím vnitřním, poetickým rozšířením. To je princip, který mistrně naplňuje i pozdní, zralá tvorba Heleny Salichové.
Rok Heleny Salichové zahrnoval řadu akcí. Galerie Gong jej zahájila výstavou Profesor a žačka, Max Švabinský a Helena Salichová. Závěrečnou expozici jubilejního roku Tvary skryté ve dřevě je možné navštívit denně kromě pondělí v čase 10:00 – 18:00 do 5. 4. 2026.
Kurátorem výstavy je Jan Světlík a o instalaci se postaral Zdeněk Sklenář z pražské Galerie Zdeňka Sklenáře.
(nm)
