Po těžké nehodě před 16 lety začínal Ondřej Malohlava úplně od nuly. V Rehabilitační ústavu v Hrabyni se zvedal z úplného dna, našel lidi, kteří ho podrželi, a nakonec „poskládal“ svůj život zpátky dohromady. Dnes se tam vrací, aby pomáhal ostatním. Jeho příběh motivuje a dává naději, že druhé šance existují.
Když v roce 2009 přežil havárii na motorce a zůstal odkázaný na invalidní vozík, byla právě Hrabyně jednou z prvních zastávek na jeho nové, náročné, ale hodně silné cestě. Od té doby se tam několikrát vrátil kvůli vlastní rehabilitaci, ale také proto, aby předal podobně hendikepovaným lidem dávku odhodlání. Pro chlapa, který měl našlápnuto k fotbalové kariéře, nebylo zpočátku vůbec jednoduché přijmout, že jeho život bude vypadat docela jinak.
V Hrabyni naštěstí našel lidi, kteří mu pomohli, aby invalidní vozík nevnímal jako konec, ale jako novou kapitolu. Stál při něm tým odborníků i lidí s velkým srdcem jako primářka MUDr. Hana Davidová, fyzioterapeutka DiS. Pavla Lechová a tým ergoterapie vedený DiS. Martou Loveckou. Nešlo jen o cvičení. Šlo o trpělivost, podporu, humor a malá každodenní vítězství, která člověku vrací víru v sama sebe.
A protože se Ondřej do Hrabyně vrací, začal být pro nové pacienty vítaným průvodcem.„ Do Hrabyně jezdím pravidelně a rád pomáhám i ostatním pacientům. Vidím, že o to fakt stojí, rozumím jim, protože jsem ve stejné kůži. A tak jim s chutí předávám, co mě samotného potkalo, a na co se mají připravit, až odsud vyjedou do reálného života,“ říká.
Dnes Ondřej žije naplno. Má rodinu, syna a dceru, která se mu narodila až po úrazu. Pracuje, rád cestuje, a hlavně – předává svoje zkušenosti dál. Spolupracuje se záchranáři, organizací CZEPA a jezdí po školách, kde studentům otevřeně vypráví o tom, jak je život křehký a nevyzpytatelný. A právě proto má jeho osvěta takovou sílu.
Ondřejův životní restart začal v Rehabilitačním ústavu v Hrabyni. A každý jeho návrat sem je vstupem do prostředí, kde se člověk necítí jen jako pacient, ale kde ho umí podpořit, najít směr, posílit tělo i vnitřní rovnováhu. Ta je totiž často cennější než fyzická síla.
(nm)
