MARTIN LUKEŠ: PŘÁL JSEM SI TO JEŠTĚ NĚKDY ZAŽÍT

Byla to krásná reminiscence na časy, kdy Martin Lukeš oblékal dres Baníku a fanoušci ho milovali. Před začátkem utkání Baníku s Libercem mělo velmi početné ostravské publikum znovu možnost Martina Lukeše vidět, dát mu najevo svou neutuchající náklonnost, zaskandovat si jeho jméno a zatleskat mu. Martinu Lukešovi bylo na konci loňského roku čtyřicet let a Baník jej pozval, aby mu k jeho jubileu před zraky publika poblahopřál

Jak jste se po delším čase před „svým“ publikem cítil?

Těžko to přesně vylíčit. Bylo to tak dojemné, že mě to rozbrečelo. Strašně silný zážitek. To zjištění, že ti fanoušci se mnou pořád zůstali, tak jako jsem já vždycky zůstal s nimi. Opravdu nelituju, že jsem to pozvání přijal a chci poděkovat všem. Splnilo se mi něco, o čem jsem snil. Přál jsem si ještě něco takového zažít.

Co vám běželo hlavou, když fanoušci zase skandovali vaše jméno?

Že prožívám jednu z nejkrásnějších chvil za poslední roky.

Blahopřál vám Marek Jankulovski, obejmout vás přišel i Milan Baroš. Stačili jste si během té chvíle něco říct?

Něco málo asi ano, ale v tom objetí bylo asi úplně vše. Byl jsem moc rád, že jsem je oba viděl. To, že v Baníku Marek Jankulovski, člověk, který je s Baníkem tak spjatý a hodně toho dokázal, to je moc dobře.

Po skončení ceremoniálu jste i vy sledoval, jak si Baník vedl v utkání proti Liberci. Jak se vám jeho výkon líbil?

Chvíli mi trvalo, než jsem vstřebal to dojetí, takže pár minut mi asi trochu uteklo, i když jsem už seděl na tribuně. Ale byl to pro mě takový zážitek, že mi trvalo, než jsem se úplně srovnal a soustředil. Pak jsem viděl, že první poločas byl takový rozjezdový, ale v tom druhém ukázal Baník svou sílu. Opravdu velkou sílu. Síla mužstva se neprojeví v tom, že vedete ve 12. minutě 2:0. Ta se projeví tak, že dokážete zvládnout právě takový zápas, v němž proti vám stojí nepříjemný soupeř a stav je dlouho vyrovnaný. Pak se ukáže, kdo je silnější. Moc se mi líbilo, jak to Baník dokázal vybojovat.

Co říkáte na způsob, jakým Milan Baroš založil akci před druhým gólem. Dlouhé přesné nákopy na třicet metrů, které dostaly spoluhráče do velké poziční výhody, to byla přece vždycky vaše doména…

To byl fantastický nákop. Ale jestli to někoho překvapilo, mě ne. Možná si někdo myslí, že Bary byl vždycky jenom hrotový útočník, který potřeboval balon do běhu, aby mohl utéct a dát gól. Ne. Bary byl vždycky fotbalista. A já si myslím, že tak jako to dokázal kopnout tomu Robertovi Hrubému do šestnáctky pravačkou, uměl by to stejně dobře i levou.

Jaký dojem na vás současný Baník dělá?

Už jsem o tom párkrát mluvil, tak se nechci opakovat. Od první chvíle, kdy se na tom stadionu, nebo ještě před ním, ocitnete, to na vás dýchne. A je vám jasné, že pan Brabec ví, jak to má dělat a přesně tak to dělá. To, že je to všechno jeho zásluha a že bez něj by dnes Baník nebyl, to všichni víme. Ale když vidíte všechny ty lidi, kteří se tam v takovém počtu zase scházejí, jak jsou stejně oblečení a jak je Baník spojuje, i když se třeba vůbec neznají, tak to je přesně ono. Užil jsem si pak i ten fotbal. Jak už jsem říkal, líbila se mi hra Baníku. A užil jsem si i tu atmosféru. Hrozně moc jsem si přál, aby Baník vyhrál. Asi ještě víc než jindy, aby mi ten zážitek z toho úvodu nic nepokazilo. A povedlo se.

Takže se přijdete podívat i příště?

U mě hodně záleží na tom, jak mi to vyjde s prací. Když se hraje v pátek, někdy mi to se zaměstnáním koliduje, takže se tam ne vždycky dostanu. Ale jakmile to půjde, přijdu zase. Moc se mi tam líbilo.

(nm) Zdroj: FC Baník Ostrava